Agregátor obsahu Agregátor obsahu

Soudní moc v České republice

Soudní moc v České republice je nezávislá. Není tedy ze své činnosti odpovědna žádné jiné moci, ať již zákonodárné nebo výkonné. Ústavou je výslovně zaručena nezávislost výkonu soudcovské funkce, když nestrannost soudců nesmí nikdo ohrožovat a do jejich činnosti zasahovat.  Proto také soudce nemůže být zároveň poslancem či senátorem, nesmí mít žádnou funkci ve veřejné správě a vykonávat řadu jiných činností. 

Soudní moc se především uplatňuje  při poskytování ochrany právům občanů a dalším subjektům v občanskoprávním řízení, např. při rozhodování sporů o náhradu škody, výživné, o platnost skončení pracovního poměru, o ochranu vlastnických práv apod., dále při přezkoumávání rozhodnutí správních orgánů (správní soudnictví). Pouze soudy mají pravomoc v trestním řízení rozhodovat o vině a o ukládání trestů pachatelům trestných činů.

Soudci a přísedící

Soudcem z povolání se může stát bezúhonný občan, který má ukončené vysokoškolské právnické vzdělání, vykonal praxi justičního čekatele a složil odbornou justiční zkoušku. Do funkce je soudce jmenován na návrh ministra spravedlnosti prezidentem republiky bez časového omezení doby výkonu své funkce (jde o významnou záruku nezávislosti soudce). Funkce se ujímá složením slibu do rukou prezidenta republiky.

Soudce je při svém rozhodování vázán  pouze zákonem. Je oprávněn posoudit soulad předpisu nižší právní síly (nařízení vlády, vyhláška ministerstva) se zákonem (tzv. soudcovské právo zkoumací).

Pokud soudce rozhoduje sám, nazývá se samosoudcem. V zákonem stanovených případech rozhoduje soud v senátě. Ten je tvořen soudci z povolání. V některých věcech však zákon připouští  i účast laiků na rozhodování soudů. Občané, kteří se podílejí na rozhodování soudů vedle soudců z povolání, se nazývají přísedící (před rokem 1990 soudci z lidu). Při hlasování v senátě má jejich hlas stejnou váhu jako hlas předsedy.

Soudní soustava

Soustavu soudů tvoří Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud, vrchní soudy, krajské a okresní soudy. Nejvyšší soud a Nejvyšší správní soudy mají sídlo v Brně, vrchní soudy pak v Praze a v Olomouci. V civilním i trestním řízení platí zásada dvouinstančnosti. Znamená to, že pokud věc rozhodne soud první instance, jímž je zpravidla okresní (obvodní) soud, odvolání proti tomuto rozhodnutí projednává a rozhoduje o něm soud druhé instance, proti jehož rozhodnutí již nelze podat řádný opravný prostředek. V některých zákonem stanovených případech (např. u závažných trestných činů)rozhoduje jako soud první instance krajský soud a soudem druhé instance je pak soud vrchní. Nejvyšší soud především vede řízení o mimořádných opravných  prostředcích. Nejvyšší správní soud je vrcholným soudním orgánem ve věcech patřících do pravomoci soudů ve správním soudnictví, zajišťuje jednotu a zákonnost rozhodování tím, že rozhoduje o kasačních stížnostech v případech stanovených zákonem, a dále rozhoduje v případech stanovených zvláštním zákonem, například v otázkách voleb a politických stran.

U Nejvyššího soudu, Nejvyššího správních soudu, vrchních soudů, krajských soudů a okresních soudů, kde je více než 10 soudců, jsou zřízeny soudcovské rady. Soudcovské rady se vyjadřují zejména ke kandidátům na jmenování do funkce  předsedy a místopředsedy soudu, k přidělení nebo přeložení soudců, projednává návrhy rozvrhu práce soudu a jeho změny a vyjadřuje se k posudkům předsedy soudu o rozhodovací a jiné činnosti soudců. Funkční období soudcovských rad činí 5 let.

Zvláštní postavení má Ústavní soud České republiky, který je nezávislým orgánem ochrany ústavnosti a stojí mimo soustavu obecných soudů. Pravomoc Ústavního soudu je vymezena taxativně vymezeným okruhem záležitostí, zejména rozhoduje o zrušení zákonů nebo jiných  právních předpisů či jejich částí, jsou-li v rozporu s Ústavou, o úszavních stížnostech fyzických nebo právnických osob proti zásahům do jejich ústavně zaručených práv a o ústavních stížnostech orgánů územní samosprávy (obcí či krajů) proti nezákonnému zásahu do jejich působnosti ze strany státu.

Role Ministerstva spravedlnosti a ministra spravedlnosti

Ministerstvo spravedlnosti je ústředním orgánem státní správy soudů.  Jeho úkolem je tak vytvářet soudům podmínky k řádnému výkonu soudnictví, zejména po stránce personální, organizační, hospodářské, finanční a výchovné, a dohlížet způsobem a v mezích stanovených zákonem  na řádné plnění úkolů svěřených soudům.

S ohledem na nezávislost moci soudní není Ministerstvo spravedlnosti oprávněno přezkoumávat, měnit ani rušit rozhodnutí vydaná soudy.

V trestních věcech nicméně může ministr spravedlnosti podat stížnost pro porušení zákona, pokud se domnívá, že byl pravomocným rozhodnutím soudu nebo státního zástupce porušen zákon nebo bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení. O stížnosti rozhoduje Nejvyšší soud.

Ministr má rovněž právo podat kárný návrh, pokud se domnívá, že se soudce dopustil kárného provinění. O kárném návrhu rozhoduje zvláštní senát Nejvyššího správního soudu.

Stížnosti na délku a průběh soudního řízení

Podávání a vyřizování stížností na délku a průběh soudního řízení popisuje životní situace dostupná na části portálu určené veřejnosti.